Kia Ora My Friends

Po sobotní Czechkiwi party, kterou jsme si náramně užili, jsme se v neděli ráno (s kocovinou) vydali na první delší výlet. Po 40 minutách jízdy jsme se dostali až na samí konec pevniny k Tasmánskému moři, na jednu z nejznámějších pláží v okolí Aucklandu (PIHA BEACH). Bohužel nám počasí moc nepřálo, ale i přesto jsme si náš výlet nenechali zkazit. Po příjezdu na pláž jsme se nejdříve kochali krasou rozbouřeného moře, kde vlny dosahovali až k 3 metrům. Po rychlé a nečekané přepadovce deště, jsme se utíkali schovat do místního bistra, kde si Tomas dal vysněného hamburgera na pana Kocába. Po pár minutách se počasí umoudřilo a vyrazili jsme až na vrchol Lion rock což je 101m vysoká skála uprostřed pláže, kde byl nádherný výhled na celé okolí. Po pár minutách na skále jsme pokračovali v cestě kolem pláže, kde si Pepa nečekaně obléká plavky a skáče do vody, zatím co já jsem klepala KOSU a hlídala pepu, aby ji neunesla velká vlna.:). Po otužovací pauze, jsme pokračovali na kraj pláže, kde se vlny rozbíjely o skaliska, a jedna nečekaně velká vlna nám a dvou pingpongum chytající ryby byla osudnou. Úplně durh jsme se rychlým krokem vraceli k autu a pokračovali na vedlejší pláž KAREKARE. Za deště jsme vylezli z auta a šli asi 10 minut na vzdálenou pláž. Počasí už bylo opravdu zlé, takže po půl hodině jsme se to rozhodli zabalit. Ale ne abychom se vrátili stejnou cestou k autu, proč. Museli jsme jít jinudy, a proto jsem byla donucena si sundat boty a přebrodit řeku, která byla opravdu zle studená. Na druhé straně řeky jsme potkali místního surfaře, který nám ukázal cestu na parkoviště, takže jsme všichni poslušně ťapali za ním. Po pár metrech se nám pán s Pepou ztratili a my jsme s Tomem zůstali sami v bushy a nevěděli kudy jít. Naštěstí jsme uslyšeli hlas, který na nás mluvil a stěžoval si, co děláme na jeho zahradě (pak už jsem si jen říkala, že nás použije jako články co lidské stonožky, kdo neviděl, mrkněteJ)…Byl to nádherný výlet, který jsme zakončili rodinnou večeří u Bromhedů.