Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet k jezeru Taupo a nejen tam

Krásného nedělního večera, utahaní po celo víkendovém hraní a večírcích, jsme vyjeli na dvoudenní výlet. Jako cíl jsme si stanovili Waitamo caves a dál, že se uvidí… Večer jsme se utábořili na útesu poblíž velmi známé surfařské oblasti – Raglan. Ani byste nevěřili jak obtížné je najít nějaké pěkné místo na spaní v nějakém lesíku nebo jen tak na louce… všechny pozemky tu mají oplocené, na kterých se pasou krávy a ovce, tudíž nám nezbývalo nic jiného než onen útes, kde ke všemu bylo jakékoliv spaní zakázané J
Ráno jsme si dali vydatnou snídani na útesu, kde jsme pozorovali první surfaře a pomalu začali balit věci, abychom se co nejdříve mohli vydat na cestu. Naše první zastávka byla u Bridal Veil Falls (nádherný vodopád z romantického filmu).
Jako další cíl jsme si stanovili Hot Springs v Kawhie, teda aspoň já jsem se tam chtěla podívat J Nakonec jsme zastavili jen na kraji města, abychom se naobědvali, protože cestu kterou jsme jeli nám velmi vyhládlo. Ono se totiž nejednalo o ledajakou cestu. V mapě byla značená jakožto zpevněná silnice, ovšem ve skutečnosti se nejednalo o nic jinýho než o kamenito-štěrko-hliněnou cestu. To nás ale v žádným případě neodradilo se po ni vydat a kochat se skvělou přírodou, to zaprvé, a za druhé jsme dostali alespoň výbornou příležitost zjistit, jak se s takovou cestou dokáže popasovat náš Červenej Drak …dokázal a to bez větších problémů. Sice jsme několikrát nevěděli kde jsme a jestli nejedem třeba úplně jiným směrem než bylo v plánu, ale to nás rozhodne nijak zvlášť netrápilo. Pro miniho se tahle cesta stala snad nejlepším zážitkem z celýho víkendu, vzbudilo to v něm vzpomínku na makedonskou přírodu a to bez většího přehánění. Spousta travnatých, zelených kopců plných ovcí, krav a jejich víte co. Prostě nádhera co se těžko popisuje, ale většina z vás si asi zároveň umí představit o čem je tu řeč. Kdo ne, nechť se koukne na fotky. A jen pro představu, těch třicet kilometrů jsme jeli přibližně hodinu a půl.
Po vynikajícím obědě jsme nasedli do auta a frčeli se podívat do Piripiri caves. Trošku jsme od toho čekali víc, než to nakonec bylo. Vzali jsme si čelovky, pevné boty a těšili se na procházku jeskyní. Po pětiminutové cestě k jeskyni jsme našli pouhou jednu místnost s krápníky, kde jsme byli pouhé dvě minuty a frčeli dál.
Jelikož jsme velmi chtiví turisté a chceme vidět každý přírodní úkaz, který je poznamenán v mapě, další zastávkou nám byl Mangapohue Natural Bridge, podobný naší pravácké bráně.
Při této návštěvě nám počasí moc nepřálo, takže jsme na sebe hodili bundy, pončála a utíkali do lesa. Po prozkoumání mostu jsme se pomalu chystali k autu, načež Tom mě řekl jeho tajemství a Pepa šla zalít kytičky do totální průtrže mračen.
Když jsme dojeli k jeskyním Waitamo, zjistili jsme, že dnes už opravdu nic neuvidíme… a vy se nám divíte, že jsme přijeli tak pozdě, když jsme se předtím kochali všemi těmi krásami! Tak jsme aspoň v infocentru nabrali plnou kabelku informačních brožurek, vykonali svá tajemství a jeli o kus dál.
Na parkovišti u Waitamo caves jsme s rozhodli, že dnešní den zakempujeme u Taupo Lake. Po cestě jsme se zastavili v Otorohanga v Kiwi house na kiwíky. Celí natěšení jsme každý zaplatili vstup 20$ a rychle jsme prošli celou zahradu, protože zbývalo 20 minut do zavíračky. Zas tak nám to rozhodně nevadilo. Byl to podfuk, viděli jsme pouze 2 kiwíky u vstupu a zbytek nějaké ptáky, které nás tolik nezajímali. Na zpravení nálady jsme si dali fish&chips, jako zákusek jahody a zmrzlinu a jeli dál.
Pro dnešní spaní jsme si vybrali jeden z free kempů z brožurky, ale jelikož u něj nebylo vůbec nic, navíc lilo jak z konve a zdál se nám příliš daleko od Taupo Lake, rozhodli jsme se jet na blint někam blíž. Cestou jsme žhavili naše průvodce, až jsme narazili na jeden kemp přímo ve městě Taupo. Tam jsme si našli příhodné místečko pod stromem pro náš stan a přístřešek na vaření. K večeři si ohřáli fazole, zapili je pivískem a hupky dupky do spacáků, protože na nás čekal další náročný den.
Budík v osm hodin ráno, bzukot ptáčků a šum řeky nás vyslal do dalšího dne. První zastávku jsme si udělali u Aratiatia rapids, kde jsme vyšlápli na vyhlídku a čekali až zatroubí čtvrtá siréna, což znamenalo 10 hodin a otevření vrat přehrady. Přehrada je otevřená po dobu patnácti minut, kdy voda mezi skálami vzroste až o 4 metry a vytvoří krásnou rozbouřenou řeku.
Další bod dne bylyWairakei Natural Thermal Walley. Po příjezdu na parkoviště k Wairakei jsme se divili, kde to jsme, protože tam kolem nás jen tak volně běhali pávi, slepice, kuřátka, kachny, lamy a ovce, úplná zoo. Po vytvoření pár fotek tohoto zvěrstva jsme šli ke kase, koupit si lístek. Velmi milý pokladní nám prodal lístky s překvapením. Do ruky mě strčil obálku s tarantulíma vajíčkama a chtěl, abychom se na ně podívali. Když jsme to otevřeli, samozřejmě, že tam žádná vajíčka nebyla, místo toho na nás vystřelila sirka, haha. Pán se mohl potrhat smíchy. Po malém joke jsme se konečně šli podívat na tu nádheru. Všude kouř, teplá zem, krásná krajina, prostě nádhera. Víc uvidíte na fotkách, to se nedá ani popsat. Po 30 minutách kochání jsme vyjeli o kus dál na Craters of the Moon. Dost podobné gejzíry se třemi krátery plných kouře.
Po dalším super zážitku, jsme to namířili k dosti vyhledávaným vodopádům Huka Falls. Těšili jsme se na další krásu, ale byli jsme trochu zklamáni. Ony vodopády padaly jen do hloubky 3 metrů. Nicméně jsme se usadili na blízké vyhlídce a na vařiči jsme si jako cvičené opičky, před těmi davy turistů, uvařili oběd.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář